Další zpráva o stavu orientálního tance v ČR
Jsme na začátku roku 2014 a toto je nejasná zpráva o konci orientálního tance v ČR… ne, nebudu tak pesimistická, pouze navazuji na poslední report z roku 2012 tj. z roku, kdy měl nastat onen zmiňovaný konec světa. Konec světa sice nenastal, ale v oboru OT se mnohé změnilo.
Určitě přišel konec orientálního tance coby běžně pěstované pohybové aktivity. Tato činnost se z větší části uzavřela do komunity odborníků, kteří se tanci snaží věnovat profesionálně. Na amatérské úrovni (tj. jejich žáci jsou převážně ženy, které mají tanec jako svoji zájmovou činnost bez ambicí posouvat tuto úroveň někam dál) funguje již nemnoho tanečních studií, popravdě, většině tanečních studií nepomohla ani změna náplně činnosti, takže prostě skončila. Rozdíl mezi amatéry a profesionály je čím dál větší, takže se ve většině případů ani nesetkají na společné akci a nemají povědomí o aktivitách toho druhého. Dalším aspektem je stále trvající ekonomická krize v ČR a většině Evropy, takže na zájmové aktivity již nezbývají prostředky, a pokud zbývají, lidé se také čím dál častěji vracejí k pohybovým i nepohybovým aktivitám tradičním pro naši zeměpisnou polohu.
Co se týká oboru jako takového, tak došlo k dost výraznému rozdělení na tribal a kabaret, obě tyto odvětví mají vlastní spektrum činností, a tanečnice těchto dvou hlavních směrů se na společných akcích setkávají čím dál méně. Zcela se již oddělil flirt a pole dance, bollywood, flamenco. Fantazijní a fúzní směry se stále pohybují někde mezi. To, kam se kdo se svou tvorbou zařadí či nezařadí, záleží hlavně na konkrétních interpretech.
Fenoménem posledních dvou až tří let se staly taneční soutěže, a jejich obliba stále vzrůstá. Soutěží se ve všech možných kategoriích. Tanečnice, která se nemůže pochlubit nějakým oceněním, jakoby nebyla, některé sólistky nebo skupiny se specializují hlavně na tuto činnost. Ovšem kde roste poptávka, roste samozřejmě i nabídka, a kvalita, úroveň a tematický záběr daných soutěží jsou různé, dle konkrétního pořadatele. Já osobně toto soutěžní šílenství a sběrače metálů příliš nechápu – vše je zaměřeno na výkon a dril choreografie, na kterou máte kolikrát pouze 2-3 minuty… Kam se ztratily emoce a prožitek z tance, sdělení publiku? Trochu paradoxem je, že já sama jsem již čtvrtým rokem porotcem i pořadatelem jedné z těchto soutěží. Pravdou ale také je, že coby pořadatel můžete nastavit rozumné podmínky a pravidla, a výběrem poroty, místa konání a celkového pojetí akce ze soutěže vytvořit podnětné prostředí, které poslouží k pozitivnímu rozvoji orientálního tance v té oblasti, které se soutěž týká.
Dalším pojmem a „pilířem“ se stal Facebook a jeho komunity – kdo na něm není, jako by neexistoval… Ano, FB je samozřejmě také zdrojem užitečných informací, ale je to umělé prostředí a spíše „život v Matrixu“. Internet je plný imaginárních hvězd a lektorek – teoretiček, které o praktických aspektech vystupování před reálným publikem, výuce nebo vedení studia, marketingu, všech záležitostech s tím spojenými, neví vůbec nic… ale ke všemu vám dokážou něco „moudrého“ sdělit či poradit.
Ohledně zdrojů vzdělávání, kostýmů, hudby apod. – jsou omezené v podstatě jen obsahem vaší peněženky. Hodně tanečnic dává v současné době přednost kostýmům na míru, ať už vytvořených v zahraničí nebo v ČR. Se švadlenkami, které šijí kostýmy, se sice roztrhl pytel, ale ne všechny výtvory odpovídají designem, materiálem nebo vypracováním tomu, co se dá označit jako „kvalitní kostým“. No, každé zboží má prý svého zákazníka.
Možnosti vystupování mimo specializované orientálně-taneční akce se vyskytují, ale je třeba aktivně hledat. A, světě div se, pokud se člověk snaží, dokonce vám i někdo občas zaplatí nebo se vyrovná formou protislužby. Zkrátka pokud nechcete tančit pouze na festivalech a soutěžích, kde si za možnost vystoupení mnohdy musíte i zaplatit, musíte být sami sobě manažerem nebo si nějakého šikovného manažera sehnat (a zaplatit ho). Doba, kdy se zákazníci obraceli na nás, a my jen čekaly na nabídky, dávno minula. Nic nejde samo sebou, u všeho je třeba systematické práce a nalezení toho správného cíle, na který se chci zaměřit.
Co bude dál? Nevím, ráda bych tančila, dokud to bude možné. Za dobu, co se tanci věnuji, se stal nedílnou částí a podstatou mojí osoby a v současné době bez něj nemohu spokojeně žít. Proto doufám v lepší časy…