Zafirah

Orientální tanec


Orientální břišní tanec je jednou z nejstarších tanečních forem, která je dosud živá. Jeho kořeny sahají až do starověkých kultur Blízkého východu.

V Evropě je mylně nazýván břišním tancem. V arabštině jeho název zní „Raqs Sharqi“, což znamená tanec východu.

Tancování není omezeno věkem, postavou ani zkušenostmi, ale našimi představami a předsudky typu:
 

 

Tento tanec je krásný a ženy v orientu ho tančí mezi ženami pro ukrácení dlouhých chvil strávených v nábožensky rozdělených komunitách.

Evropský životní styl, výchova i kultura jsou zcela odlišné od podmínek v arabských zemích. Nic ale nebrání tomu, abychom si vybrali to, co se nám líbí a dá se přizpůsobit našim podmínkám.

Druh pohybů a figury v orientálním tanci jsou většině Středoevropanek zcela cizí, proto je třeba překonat mnohdy nelehké začátky, než si na ně netrénované tělo zvykne. Stejné je to s arabskou hudbou. Musí se poslouchat a dostat do ucha, což taky nějakou dobu trvá.

Tancuje se většinou v široké sukni či kalhotách s pásem nebo šátkem přes boky. Horní díl je zdobená podprsenka či top. Profesionální kostýmy jsou výrazných barev a bohatě zdobené penízky, flitry a korálky. Tanečnice většinou tančí bosky pro lepší spojení s „Matkou zemí“, některé nosí střevíčky na vysokých podpatcích.

Tanec je založen na spojování oddělených pohybů různých částí těla, a následně jednotlivých figur do jednoho celku. Celkově je dost náročný na tělesnou koordinaci a zapojují se i ty skupiny svalů, o kterých jsme dosud neměli ani tušení, že je máme. Dává se zde obrovský prostor pro improvizaci a fantazii každé tanečnice. A je to právě osobnost a originalita, která dělá z orientálního tance zážitek pro diváka i tanečnici.

Orientální tanec je dobrá terapie duševní i fyzická:

Tento druh tance je vhodný pro všechny zájemkyně, výuka není omezena věkem ani kondicí. 
Ovšem v případě závažných onemocnění, prodělaných úrazů a těhotenství je třeba po domluvě s lektorkou přizpůsobit výuku danému stavu.