Doporučená literatura II
Tentokrát bych Vaší pozornosti doporučila dvě knihy, které ač se nezabývají úplně totožným problémem, mají společného jmenovatele – ženu v muslimské zemi. Jedná se o záležitosti v současné době docela aktuální, proto neváhejte a začtěte se...
Jak byste charakterizovali muslimskou ženu? Pojem muslimská žena rozhodně nelze globalizovat – to, jak tyto ženy žijí velmi záleží na tom z kterého státu, jaké společenské vrstvy, či rodiny pocházejí. Kniha „Závoj a džíny“ od Magdalény Frouzové (ed.). je souborem příspěvků zahraničních i českých novinářek, humanitárních pracovnic, žen, které v těchto zemích dlouhodobě pobývaly nebo tam trvale žijí, ale i těch, které se v daném prostředí narodily a tyto problémy jsou pro ně celoživotní záležitostí.
Tato kniha mně osobně některými příspěvky dost překvapila až šokovala – jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Za nejdůležitější přínos ale považuji množství reálných informací, které upozorňují na to, jak málo o životě a kultuře muslimských zemí víme...
„... V Emirátech se arabští manželé musejí starat o to, aby se jejich ženy měly dobře. To znamená pravidelný přísun drahých prstenů, náhrdelníků a značkových kabelek. Se stejnou samozřejmostí, s jakou ženy inkasují štědré kapesné na kadeřníka, masáže a plastickou chirurgii, očekávají od manželů nákup luxusního automobilu. „Cože, ty jsi měla v Praze dvě malé děti, pracovala na plný úvazek, starala se o manžela a neměla jsi ani jednu služebnou?“ vysoukala ze sebe Afat. „A to sis nechala líbit?“...“
„... děti v afghánském táboře byly špinavé a na tvářích měly boláky od nezahojené lašmánie, nemoci, kterou přenáší komár a jež způsobuje velké, mokvavé a nehojící se vředy. „To mají z toho, je jim maminky dávaly vejce,“ prohlásila Mino zkušeně, když mi ukazovala umouněné, mentálně postižené dítě zmučené lašmánií a vlastní matkou, která ho svazovala šátky do tvaru mumie, aby nezlobilo. „Kdo je jako dítě jí, bude němý,“ tvrdila Mino. Naopak drobné dávky hašiše nebo ostrých zelených papriček miminka prý uklidní. O převařené vodě nevěděly ženy nic, stejně jako o tom, že celý tábor má průjem možná i proto, že pije vodu z louží...“
„...francouzská předměstská sídliště terorizují kriminální gangy radikálních muslimů. Obchodují se vším, co přináší peníze a co je ilegální. Například drogy. A ženy? Kromě mé matky a mé sestry jsou to všechno děvky! Ty si můžu prostě vzít. A na morálku našich sester a příbuzných dohlídneme sami. Obléct se hezky, tak jako Pařížanky? Zakázáno. Jít večer ven s kamarádkou? Zakázáno. Strach z násilí kvůli údajné necudnosti, to tu znají všechny dívky...“
Obdivujete práci české módní návrhářky Blanky Matragi a při pohledu na její pohádkové modely se Vám tají dech? Pokud ano, pak je autobiografie „Blanka“ přesně pro Vás. Tato sebevědomá a úspěšná žena popisuje svoje tažení světem módy v arabském světě, ale také běžný život v Bejrútu a nepříliš veselé období za války v Libanonu, a nechá nás také nahlédnout do světa svých bohatých zákaznic z oblasti Perského zálivu.
Knížka je velmi pěkně zpracovaná, mimo fotek ze života paní Matragi obsahuje i krásné fotky a kreslené návrhy jejích modelů.
Více o autorce knihy a její práci na: www.blanka.com
„Nemohu si dovolit jedinou nespokojenou zákaznici. Právě na kvalitě jsem založila své jméno. Důležité je nebát se, věřit si, a nemyslet na rychlé peníze. Peníze jsou měřítkem úspěchu, ale opravdový úspěch znamená vytvořit si kredit. Nedávno mi jedna známá řekla, že si po mnoha letech vzala šaty ode mě. Připadalo jí, jako bych je prý dodělala včera. Známka nejvyšší kvality. Snažím se, aby moje modely byly z tak dobrého materiálu, tak dobře vypracované a tak dobře pojaté, aby nepodléhaly pomíjivým dobovým náladám.“
„Specifikum paláce je téměř nepopsatelné, pro příchozího naprosto úžasné. Odněkud začala znít hudba, a všechno, co jsem viděla prožívala, ve mně vyvolalo jakousi euforii, jako bych si dala „jointa“. I když jsem drogy nikdy nezkusila, myslím, že půjde o podobný zážitek, s obtížně definovatelnou bází s eroticko-orientálním nádechem. Nasávala jsem tu atmosféru všemi póry těla. …Najednou jsem si všimla, že se všechny přítomné dámy napřímily, napětí v místnosti vzrostlo a Hala ke mně prohodila: „Přijde šejcha Shamma!“ Procházela mezi dvorními dámami, které ji vítaly a dávaly najevo své potěšení nad tím, že přišla. Najednou jsem stála tváří v tvář mladé ženě s burkou.“