Egypt 2006
Jako další zemi pro svoje cestování po Východě jsem si vybrala Egypt, Jordánsko a Izrael. A protože se ze mě dosud nestal baťůžkář bažící po nevšedním dobrodružství a exotických chorobách, moje cesta vedla na Sinajský poloostrov do nově vznikajícího luxusního turistického letoviska Taba. Poněvadž se hotel, ve kterém jsme pobývaly, nacházel asi 15 minut cesty od izraelských hranic, cestování bez dozoru místních ozbrojených sil v podstatě ani nebylo možné. Hotel byl nový a krásný, ovšem převážně anglická klientela a všudypřítomná snaha Egypťanů vyhovět turistům nám zajistila nepříliš chutnou a mdlou stravu velmi vzdálenou orientální chutím a rozmanitostem. Pravděpodobně díky tomuto typu stravování a také častá konzumace pravého moravského destilátu pocházejícího ze švestek, mě po celou dobu pobytu nestihla takzvaná „Faraonova pomsta“ – soustava střevních potíží, na kterou si stěžují mnozí cestovatelé po východních zemích...
Jak popsat Sinajský poloostrov…nejspíš jako jednu velkou skálu, která nabývá všech odstínů červené a hnědé. Tyto barvy nádherně hrají svými odstíny, obzvlášť při ranním a zapadajícím slunci. Rudé barvy těchto skal daly název i moři, omývajícím tamní břehy. Rudé moře je rájem pro potápěče a milovníky podmořského života. To, že je ve vodě živo, dokazuje i přítomnost různých jedovatých mořských potvor. Vyjádření místního lékaře, že on by do moře nevlezl ani za nic, to prý dělají jen turisti, kterým pak ošetřuje spáleniny od medúz a vytahuje z údů bodliny mořských ježků, nás opravdu velmi potěšilo… Nicméně, žádné podobné nehody se nám nestaly. V moři se příliš plavat nedalo, protože téměř neustálý horký vítr způsoboval dost veliké vlny, ale na cachtání a vyblbnutí to stačilo, a kdo chtěl plavat, měl k dispozici několik hotelových bazénů.
Přes vody Akabského zálivu jsme měli výhled do Saúdské Arábie, a těžko se popisuje až kýčovitá romantika nočního výhledu na protější osvětlené břehy z čajovny na pláži...
Protože nerada trávím dovolenou pouze povalováním se na slunci a jídlem, využili jsem právě blízkosti Jordánska a Izraele k výletům a poznávání.
Jordánsko – Petra…aneb po stopách Indiana Jonese
Jedním z mých největších cestovatelských snů bylo na vlastní oči vidět skalní město Petra. Zajímavý byl už úvod cesty – přechod izraelských a jordánských hranic – o tom ale až později. Hory, v nichž se Petra nachází, jsou opravdu impozantní. Tamní obyvatelstvo má převážně beduínský původ, a dá se nazývat pravými Araby.
Starověké město Petra začali budovat Nabatejci, a v době Římské říše bylo kulturním a obchodním centrem. Nádherné stavby vytesané přímo do skály nebyly příbytky živých, ale mrtvých lidí. Jednalo se hlavně o hrobky a chrámy, a pískovcová skála, která hraje všemi barvami, jim zajišťuje působivou krásu, která se během dne mění spolu s úhlem dopadajících slunečních paprsků. Pokud Vám utkvěla v paměti scéna z filmu Indiana Jones a Poslední Křížová výprava, kdy se po zběsilé jízdě skalní soutěskou otevře výhled na nejznámější z hrobek, tzv. Pokladnici, vězte, že, tento pohled je ve skutečnosti ještě působivější, než ve filmu...
Na tomto místě je přes den horko jako v pekle, proto nám přišla vhod projížďka na velbloudu… Mimochodem – při pomalé jízdě na velbloudím hřbetě zjistíte odkud se vzala taneční figura „velbloud“, protože Vaše páteř při tom dělá sama od sebe ten samý pohyb.
Při zpáteční cestě jsme si ve městě Akaba užili pravé orientální nakupování, a odcházeli obtěžkáni bezkonkurenčně dobrými oříšky, kávou, čajem a kořením.
Izrael – Mrtvé moře a Jeruzalém
Pokud pojedete v současné době do Izraele, připravte se na to, že poznáte, co je to být neustále pod dozorem. Už samotný přechod hranic je dosti nepříjemná záležitost, protože každý musí projít dosti důkladnou kontrolou včetně krátkého výslechu a prohlídky osobních zavazadel. V podstatě neexistuje možnost volného pohybu, jedině za přítomnosti místního průvodce, řidiči autobusů jsou vlastně tajní policisté. Na hranicích se přesedá do místního dopravního prostředku, který je neustále monitorován a musí dodržet časový rozvrh a plánovanou trasu cesty. Poměrně brzo si zvyknete na všudypřítomnost ozbrojených sil (to platí pro Egypt i Jordánsko, ale v Izraeli vidíte zbraně a vojáky úplně všude, a to ve velmi hojném počtu).
První zastávka byla u Mrtvého moře, kde jsme si vyzkoušeli, jaké je to vznášet se na vodě. Voda má tak vysoký obsah solí, že dno je pokryto jejich krystaly, a při pohybu opravdu cítíte odpor vody a její hustotu. Za naprosto skvělou a účinnou musím označit kosmetiku s produkty Mrtvého moře. Do České republiky se ale bohužel dostávají pouze méně kvalitní značky.
Asi nejpůsobivějším zážitkem pro mně byla návštěva Jeruzaléma, který je tak plný emocí, že bych tam asi potřebovala delší čas, abych je všechny vstřebala a zpracovala. Jen to, že se tam nacházejí nejvýznamnější duchovní místa tří největších světových náboženství, mluví samo za sebe. Asi nejvíce na mě zapůsobily Desemanské zahrady se svými tisíciletými olivovníky. To město má opravdu zvláštní, těžko popsatelný náboj, proto, ač pro mě bylo asi největším zážitkem, nedovedu se o něm více rozepsat.
Ohledně reálií bych doporučila nějakého českého knižního průvodce nebo internet.
Káhira
Ve spojení s výletem do Káhiry bych se rozepsala ještě o jedné velmi typické věci - a to o způsobu jízdy egyptských řidičů:
Pokud jsem kdy řekla, že Turci jsou příšerní řidiči, tímto se jim omlouvám, poněvadž existuje i něco horšího – Egypťané... . Nevím, jak dlouho vydrží dopravní prostředky pod jejich “péčí“, ale snad záměrné vymetání všech nerovností na už tak dost špatných silnicích, samozřejmě ve vysoké rychlosti, a neustálé řazení pod plynem, při kterém motor doslova naříká, děsilo i takového řidičského analfabeta, jako jsem já. V Káhiře je na silnici neuvěřitelný chaos, jízdní pruhy patrně vůbec neexistují, přítomnost snad všech možných dopravních prostředků na různý pohon, neustálé „myšky“…jede ten, kdo má větší a silnější povoz. I přesto to všechno nějakým záhadným způsobem jaksi funguje, všichni se dřív nebo později dostanou kam chtějí, a nehodovost je prý minimální.
Káhira jako celek na mně nezapůsobila příliš dobře – takovou špínu a chudobu jsem dosud nikde neviděla. Nil vypadá spíš jako špinavá stoka, nevím, jestli vůbec existuje něco jako úklid města nebo odvoz odpadků... Pár výstavních vil prominentních obyvatel, schovaných v zahradách za vysokými zdmi, kontrastuje s rozbitými paneláky na předměstí a obydlenými hrobkami ve Městě mrtvých … Všudypřítomný smog a prach halí všechno a všechny – přestože jsem chodila oblékaná decentně, pochopila jsem, že zahalování se má patrně i svoje praktické stránky – po jednom dni v Káhiře jsem vypadala jako mouřenín, a z vlasů mi na hlavě vznikl těžko zpracovatelný špinavý chuchvalec.
Pyramidy jsou úchvatné, ale spíš zdálky – zblízka vidíte jen obrovské kamenné bloky.
Návštěva výrobny papyru a parfémů byla též zajímavá.
Naprosto mě ale dostalo Egyptské muzeum – už jen kvůli expozici z Tutanchamonova hrobu stálo za to tam jít – nikdy jsem neviděla tak nádherné věci. V muzeu bylo k vidění opravdu spoustu zajímavých exponátů, člověk by tam mohl strávit týdny, a pořád by bylo co obdivovat. Já osobně bych ale asi dala těm krásným svědkům minulosti hezčí obaly – ošmudlané otlučené vitríny, vybledlé popisky psané propiskou…To bych ale asi nemohla být v Egyptě – ona neuspořádanost a ušmudlanost patrně neodmyslitelně patří k místní kultuře.
Co více dodat?
V turistických centrech jsme si nakupování příliš neužily – tamní obchodníci zhýčkaní anglickými a ruskými turisty, jejichž finanční možnosti bývají na velmi dobré úrovni, ani nechtěli příliš smlouvat. A na pravý trh v Káhiře nezbylo času.
Za celou dobu jsem viděla jedno slušné taneční vystoupení folklorního souboru, k lepšímu kulturnímu vyžití v tomto směru se nedostávalo příležitostí.
Do Egypta bych se ráda podívala znovu, ale jinak – ne na pobyt do hotelu v turistickém centru, ale patrně na cestu po Nilu nebo delší pobyt v Káhiře. Každopádně to bylo poučné a jsem ráda, že jsem toto cestování uskutečnila.
Současností Egypta se mnoho webových stránek nezabývá, tak něco málo egyptologie: www.egyptologie.cz
Více o Jordánsku: www.ecesty.cz/zeme/jordansko.htm
O Izraeli stále slyšíme z médií – hlavně díky jeho současné politice. Zde je naopak něco základních informací o zemi jako takové: www.izrael.wz.cz
Také v Izraeli se tančí orientální tanec: www.bellydancer.co.il