Jak si nyní stojí orientální tanec v Čechách?
Poslední pohled na stav orientálního tance v Čechách jsem psala asi před rokem a půl – můžete si ho přečíst zde. Píše se rok 2012, a dle Mayského kalendáře má letos nastat konec světa. No snad nepřijde i konec orientu v naší drahé vlasti, to by byla zatraceně ošemetná věc. Začnu ale radši z toho příjemnějšího konce:
České orientální tanečnice jsou dobré, dokonce myslím, že velmi dobré, což již mnohokrát dokázaly na mezinárodních soutěžích v různých částech světa. Troufám si tvrdit, že za přibližně 10 let, po které se v ČR orient aktivně provozuje, jsme dohnaly zbytek světa v technice i umělecké úrovni. Za poslední dva roky jsem se účastnila několika festivalů, na kterých vystupovaly české tanečnice společně se známými zahraničními hvězdami, a odvažuji se říci, že jejich výkon byl mnohokrát lepší, než dané superstar. To se bohužel týká i výuky – lekce u zahraničních hvězd bývají velmi drahé, ale ne vždy je poměr výkon/cena příznivý pro žáka (rozhodně ale netvrdím, že je to pravidlem). Tak trochu se tím já osobně zase dostávám na začátek, kdy hledám vhodné učitele, kteří by byli přínosem pro můj taneční rozvoj…a musím říci, že nalézám, ale chtělo bych asi ještě několik dalších životů, abych obsáhla, vše, co by mě zajímalo.
Novým fenoménem se staly taneční soutěže – jak profesionální, tak amatérské. Za těmi profesionálními jezdí české tanečnice hlavně do zahraničí, protože tam mají tradici, prestiž a lepší úroveň. Amatérské soutěže vznikly pravděpodobně z potřeby „se někde prezentovat, když na profi akci (ještě) nemám“, poněvadž na otevřené scény při festivalech se taky nevejdou všichni. Většinou se jedná o zájmové kroužky pro děti při základních školách, domech dětí a mládeže, Sokolech či pohybová studia mající jako program všechny možné taneční obory. Zkušenost mám jako organizátor (nic moc – spousta práce za minimum vděku, nedej bože peněz) a jako porotce. V úrovni soutěžících bývají propastné rozdíly, záleží na tom, jakému lektorovi se děvčata dostanou pod ruku, převažuje ale úroveň nevalná. Beru to tak, že je to vše ve vývoji a může to být jen lepší. Co se týká soutěže samotné, problémem je zde právě to, co činí orientální tanec výjimečným – nejsou pro něj (a v podstatě nikdy nebyly) určeny žádné standardy, a v oboru, kde jako hlavní informační dráha funguje ústní předání, se pravidla vytvářejí velmi těžko. Hodnocení je velmi subjektivní i při pečlivém výběru poroty.
Rok 2011 byl z mého pohledu tanečně velmi bohatý a rozmanitý, k jeho konci se ale začal pomalu ale jistě vkrádat stín úpadku – úpadku ne profesního, ale ekonomického. Hospodářská situace v ČR, stejně jako v celé Evropě, není dobrá, a vzniklá nejen politická krize na Středním Východě tomu nepřidává. V době, kdy většina lidí musí šetřit i na základních životních potřebách, spousta z nich pochopitelně jako první oželí dodatečné vzdělávání a volnočasové aktivity. Navíc, orientální tanec v klasické podobě přestal být populární, proto se mnohé tanečnice vrací k jeho západnímu pojetí – tj. divadelnímu zpracování a fúzím s jinými styly. Tímto způsobem jsme kdysi všechny začínaly, „jen“ nyní k tomu máme ještě ty znalosti a zkušenosti. Což je ale podle mě jedině dobře, protože to znamená vývoj…který je sice odlišný od tradičních forem, ale proto není důvod ho zatracovat. Nutno poznamenat, že mnohé tanečnice s výukou či vystupováním skončily nebo přešly na jiné pohybové aktivity.
Někomu by se možná mohlo zdát, že už zase mluvím o penězích. Ano, je to tak: ani velké množství nadšení a silná vůle vám vzdělání, cestování, kostýmy, hudbu nebo taneční pomůcky nezaplatí. Denním chlebem se stala otázka „jak v oboru a s oborem přežít“. Já osobně považuji za nejlepší možnou cestu spolupráci – s ostatními tanečnicemi (zde musím poděkovat za dlouhodobou a přínosnou spolupráci své kamarádce Amiře Sofii) a s „cechem komediantským“ jako takovým, ať už se jedná o divadla, hudební skupiny nebo šermířské spolky…už jen proto, že tam narazíte na spoustu zajímavých jedinců a spřízněných duší.
Jsem docela zvědavá, s jakým pohledem na stav orientálního tance přijdu příště. Poněvadž jsem si ale jako životní přístup určila optimismus, věřím, že bude líp…
A co nějaký ten odkaz na závěr? Ten bude na náš web zabývající se fantasy belly dance, jak jinak…